Závist, aneb v česku na denním pořádku

Závist mě v této naší malé zemi štve nejvíce, dokonce víc, než politici a s nimi spojený státní rozpočet. Je to super pocit, když si mladý člověk, který do teď žil jen z kapesného, začne konečně vydělávat. Může si najednou koupit věci, o kterých snil už dlouho, ale je tu malý háček.
Vezmeme to třeba z mé zkušenosti, od června minulého roku chodím na brigádu, z mého kapesného se ze dne na den stala několika tisícová výplata a já se těšil jak malý kluk, že si konečně koupím tu věc, na kterou jsem šetřil už předtím, ale teď mám konečně celou částku, koupil jsem si iPhone.
Cítil jsem sám ve vzduchu tu jinou atmosféru, najednou na mě lidé začali koukat a divili se, co to držím v ruce. Jak student, který ještě nedávno měl nějaký Samsung může mít najednou iPhone? Odpověď je jasná, tatínek je podnikatel ,který krade a drahý telefon synáčkovi koupil, aby se s ním mohl vytahovat a dávat ostatním najevo, že je něco víc. Zdá se vám to přehnané? Mě to přehnané přijde, ale ty lidé si to opravdu mysleli a začali rozebírat, kde sem na to vzal. Také jsem si všiml, že se se mnou najednou dali do řeči i ti, kteří se předtím ke mě nehlásili a teď, když se chtějí podívat jak to funguje, přijdou.
V práci už jsem nějaký ten pátek takže jsem si mojí Apple rodinku rozšířil ještě o iPad a to teprve přišla vlna těch "opravdových kamarádů". Víte co mě na tom nejvíc štve? Ne ten fakt, že se lidi začnou bavit jen kvůli tomu, aby jsem jim to půjčil, ale že pomlouvají a jsou falešní. Fakt není nic horšího, než člověk, který se tváří jako váš kamarád a za rohem vás pomlouvá, jaký jste zazobaný kr**én.
Nevím jestli je to tím, že žijeme v česku, kde si nemůžete ani koupit nové auto, protože by vás soused v celé ulici pomluvil, že jste ty peníze na něj ukradl.
Opravdu vám to přijde normální?!

Good Bye 2011!

Tak a je to tady, poslední den v roce 2011 a už jen pár hodin do nového roku, roku 2012. Rok 2011 byl rokem, ve kterém se stalo hodně událostí. Když přehlédneme jadernou havárii ve Fukušimě, občanskou válku v Libyi, pád letadla s hokejisty v Jaroslavli a Breivikovy útoky v Norsku, tak to byl rok úspěšný, plný inovací a nových objevů.
V tomto roce mi asi nejvíce vadil průběh letošních vánoc a svátků počínaje, vůbec mi nepřipadalo, že nějaké vánoce vůbec jsou...asi je to tím, že už nejsem malý kluk a vidím to víc "dospěle".
V příštím roce 2012, který už je za dveřmi, přeji, aby se vám dařilo, poznali jste nové lidi, kteří za to budou stát, kteří nebudou falešní, a kteří vás nebudou jen využívat pro vlastní prospěch. Ze začátku jsem chtěl přát i hodně peněz do nového roku, ale peníze nejsou všechno. Zdraví, rodinu a přátele si za peníze nekoupíte a proto přeji ať vám i v tom dalším roce slouží zdraví, jste duševně v pohodě, aby jste se nestresovali věcmi, které za to nestojí, protože život jde dál.
Do nového roku vkročte správnou nohou, Silvestr oslavte se svými přáteli a nejbližšími a hlavne buďte v pohodě, protože pak to jde všechno samo.

V příštím roce nashledanou!

Protiklady se přitahují

Ten pocit zná asi každý muž, buší mu srdce, nedokáže se soustředit na svojí práci a myslí jen na jedno. Ano, to co nám (mužům) motá hlavu, je žena.
Nedávno jsem četl článek, v kterém nás (muže) označili za "prosté bytosti". Bohužel s tím musím souhlasit, protože jsme opravdu trošku "jednodušší". Když si to člověk vezme, tak vlastně celý život se snažíme jen ženám zavděčit a upoutat na ně pozornost. Vždyť kvůli ženám začneme žehlit, prát a uklízet po sobě. Musíme se koukat na nudný seriál místo toho, aby jsme se koukali fotbal, který je opravdu důležitější, než nějaká Angelika! Napadají mě jen dvě věci proč tohle všechno obětujeme "jen" kvůli ženě, je to sex a fakt, že se o nás postará, uvaří nám, vypere a vypne televizi, když usneme s "lahváčem" na gauči.
Hodně z nás dokáže ženu jen využívat, ale také dost z nás se nechají využívat a udělají pro ženu vše. V této rovnici platí, že cizí tráva je zelenější, a když máme ženu, která pro nás udělá cokoliv, je logické, že nás přestane bavit a hledáme jinde, nejlépe potvoru. Ale až když ztratíme tu ženu, která pro nás dělala první poslední, teprve v tu chvíli si uvědomíme, co pro nás znamená. To už je, ale pozdě.

Nejvíc smutný je fakt, že tato rovnice platí samozřejmě i u žen, kde to ale funguje trošku jinak. Pokud má žena muže, který udělá to, co mu řekne, začne hledat jiného. V tomto bodě je neshoda, protože nezačne hledat muže, který by jí srovnal, nýbrž najde si úplně stejného "vola" a využívá jej.

Jak jsem řekl na začátku, jsme trošku "jednodušší" oproti ženám, které mají své zbraně, proti kterým nemáme šanci.

Já se v tomhle světě nevyznám, ale jedno vím, muži a ženy půjdou ruku v ruce dál.